Stravování v Londýně
Zřejmě jsem se o tom ještě v žádném ze svých příspěvků nezmínil, ale zdá se mi, že v Anglii se hrozně málo jí. Pokaždé když si naložím něco na talíř, sklízím obrovský obdiv…:-) Dnes jsem měl například k večeři špagety s tuňákem. Malinko jsem to neodhadnul, takže když jsem vše naházel na talíř, byl opravdu full. Jelikož moje obědy v Londýně jsou celkem slabota, talíř se špagetama jsem spořádal extrémně rychle. Všichni na mě koukali jak na nějakého rekordmana….:-) Třešničkou na dortu je ovšem závěr celé mojí dnešní večeře, když jsem se rozhodnul po jídle dorazit melounem. Jelikož jsme všichni seděli v kuchyni, zeptal jsem se, jestli by si se mnou též nedali kousek. Nevím jestli jsem řekl něco špatně nebo jestli mě špatně pochopili, ale Brian vytáhnul z košíku takovej sotva kilovej melounek, načež já jsem vytáhnul z ledničky čtvrtku melounu, za to však cca čtyřkilovou…:-). Zbouchnul jsem tak půlku, čímž jsem je naprosto dorazil….:-)
to you, happy birthday to you ……… tak touto typickou písní dnes popřála Lucíkovi rodinka vše nejlepší k jejím narozeninám. No vlastně toho bylo trošku více, až jsme se nestačili divit. Oslava narozenin byla poměrně velkolepá, jídlo výtečné..:-) Nejvíc nás ale dostalo, když došlo na předávání dárků. Rodinka zakoupila poměrně praktický dárek pro nás pro oba – stan + dva spacáky, abychom mohli v létě někam vyrazit. Super ne? Již delší dobu jsme mluvili o tom, že by bylo fajn pořídit si stan, takže jsme měli s dárku oba velikou radost.
Co je nového? Především začlo být v Londýně nechutný vedro. Trošku mi to připomíná jedno letní zkouškové období na koleji (myslím, že to bylo někdy v druháku), kdy jsem podobně jako teď vůbec nemohl v noci spát. Pravda, včera to bylo trošku lepší, poněvadž se u nás doma pořádala poměrně velká Bar-B-Que a byl mi pořád nabízen nějaký typický, anglický, letní drink. Na jméno si moc nevzpomínám, ale bylo to něco na způsob sangrie. Celkem to ušlo. Chtěl jsem se také s něčím vytasit, tak jsem sáhnul po železné zásobě rumu (Božkov) a namíchal výtečnou kolu s rumem…:-) Moc se to nechytlo, takže do přípravy „hnusného“ jídla jsem se už ani raději nepouštěl. Stejně jsem neměl všechny ingredience. Musel bych zřejmě použít nějakou náhražku a pak by se to nedalo jíst. Podobně jsme totiž už narazili při přípravě česnečky, když jsme neuváženě polévku ochutili různým anglickým kořením a pak se to moc nedalo. Lucka sice pořád tvrdila, že je to tou lžící másla, co jsem do té polívky hodil, ale tím to opravdu nebylo. Je to neuvěřitelné, ale sehnat tady třeba kmín, který chutná jako kmín, se opravdu nedá. To nemluvím o tom, že se mi při příravě podařilo zlikvidovat lis na česnek.
Vzhledem k tomu, že mám teď poměrně dost volného času, rozhodnul jsem se koncem minulého týdne konečně zřídit internetové připojení ke svému noťasu. Dlouhou dobu jsem váhal, jestli potřebný HW koupit na internetu nebo v obchodě, ale vzhledem k tomu, že v internetových obchodech byly k mání jen PCMCIA síťovky, které by si asi moc nerozuměli s mým Linuxem, koupil jsem nakonec potřebné vybavení v „kameném“ obchodě. Po menším pátrání na internetu jsem na druhém konci Londýna objevil obchod, možná lépe řečeno firmu, kde jsem později zakoupil WiFi PCMCIA síťovku ZCOM XI-325, která chodí v Linuxu naprosto bez problémů. Ve čtvrtek ráno jsem tedy vyrazil na sever Londýna a cesta mi zabrala asi 2,5 hodiny…..uffff. Firma byla poměrně dobře skovaná, ale po bližším prozkoumání štítků na zvoncích jsem si byl jist, že jsem na správném místě. Evidentně se ale nejednalo o firmu, která by měla zájem prodávat jednotlivé komponenty v menším množstvím, protože první na co se mě zeptali bylo, jestli už jsem u nich někdy něco kupoval. Sdělil jsem jim tedy, že nikoliv, ale že mám velký zájem objednat si jeden určitý typ síťové karty. Následovala otázka kolik si jich budu přát, načež jsem je uzemnil odpovědí, že pouze jednu….:-). Nakonec se mě ujal poměrně sympatický chlapík, který mi ochotně síťovku předvedl a za 23 liber byla moje.