BoUkova homepage

Zase nemoc

Nevím jak je to možné, ale poslední dobou se na mě lepí jedna záhadnější choroba za druhou. Před mým odjezdem do Anglie to byly neštovice a teď ….ufffff… ani nevím jak to pojmenovat, ale tady to už přestává být sradna, protože nakonec jsem musel být hospitalizován v nemocnici a podstoupit menší operaci v plné narkóze. Vezměme to ale pěkně popořádku.

Začátkem týdne jsem začal pociťovat menší bolesti v oblasti konečníku. Podobný problém jsem měl již před několika měsíci ještě když jsem byl v Čechách, kde to ovšem po návštěvě doktora postupně odeznělo. Bylo mi vysvětleno, že tento problém mohl být způsoben sedadlem na mém kole a že to není nic vážného. Toto vysvětlení mi přišlo přijatelné. Nicméně od té doby jsem na kole nejezdil, takže když se začal problém znovu projevovat, trošku jsem zneklidněl, ale říkal jsem si, že to zkusím vydržet, dokud to zase samo neodezní. Jenže ouha, ve středu jsem v práci už vyloženě trpěl a ještě téhož dne večer jsem volal svému zaměstnavateli, že se cítím fakt mizerně a asi pár dní nepřijdu. Moje představa byla taková, že budu ležet na pokoji a během pátku už se to začne zlepšovat. Nestalo se tak. Ve čtvrtek už jsem se nemohl skoro hejbat a když už se bolest stávala nesnesitelnou v jakékoliv poloze, rozhodl jsem se pro návštěvu lékaře.

Pro radu jakou nemocnici navštívit jsem si zašel k rodině, kde bydlí moje přítelkyně. Ty mi hned ochotně poradili a dokonce mě do nemocnice i odvezli, za což jsem jim byl velmi vděčný, poněvadž představa přemisťování se do nemocnice autobusem mě opravdu děsila. Pak mi Jerry ještě poradil na koho se obrátit a pomohl mi v přijímací kanceláři s odpověďmi na otázky, kterými mě tam začli bombardovat. Poté mě posadili do čekárny a čekal jsem, až si mě zavolá doktor. Nečekal jsem dlouho a opravdu za chvíli nějakého Pabovcka zavolali. Byla to jen taková rychlá prohlídka, na základě které mě pak doktor nasměroval na určité oddělení. S angličtinou to jakž takž šlo, ale můžu vám říct, že to byl docela nápor. V této vyšetřovně jsem se rovněž ujistil, že uživatelé jsou všude stejní. Na monitoru měl vyšetřující lékař nalepen štítek se svým loginem s heslem pro přihlášení k síti…:-) Kde jsem to jen viděl? Volit silná hesla je sice hezká věc, ale pokud si to uživatel pak takhle plácne na monitor, celé to jaksi pozbývá smyslu.

Dále jsem byl převelen do nějaké místnosti, kde mě uložili na lehátko a začlo vyšetřování. Doktoři byli hrozně milí a po několika minutách vyšetřování bylo jasné, že budu potřebovat operaci. Trošku jsem se zhrozil, ale ujistili mě, že je to opravdu jen simple operation. Napíchli mi kapačku, změřili teplotu, tlak, puls, dále jsem požil nějaké prášky proti bolesti a byl jsem převezen na pokoj. Nemocnice vypadala hodně moderně. Uložen jsem byl na postel, kterou jsem si mohl pomocí ovládání jednoduše polohovat, nad sebou jsem měl umístěn terminál, kde jsem po zaplacení pár liber mohl používat internet (osekanej), email, posílat SMS, čumět na filmy a TV, poslouchat rádio, telefonovat a já nevim co ještě. Vybavený fakt slušně. Bylo mi sděleno, že ještě večer půjdu na operaci, tak ať nic nežeru a nepiju. Druhého dne jsem měl být propuštěn domů, nicméně nestalo se tak, poněvadž k operaci nedošlo. Když jsem se pídil po tom, kde je problém, bylo mi sděleno, že jsem na seznamu lidí, kteří potřebují operaci, ale prý když přivezou nějaký akutní případ, tak na tomto seznamu poskočím jaksi dolů. Akutníma případa se to asi jen hemžilo, poněvadž bez jídla a vody jsem strávil na kapačkách tři dny. Bylo to fakt pekelný. Myslím, že nikdy jsem se necítil hůř.

V sobotu večer, když už jsem si řikal, že to asi zas neklapne za mnou přiběhl chirurg, že za chvíli mě kuchne, tak ať se připravím. Před uspáním mi bylo položeno plno otázek jako kolik piju, kolik kouřim, na co jsem alergickej, jestli jsem prodělal nějaké operace atd. a já jsem se jen modlil, aby moje odpověďi byly správné, protože z té narkózy jsem se rovněž chtěl probrat…:-) Operace naštěstí dopadla dobře a já jsem se mohl konečně najíst. To bylo fakt bomba po tolika dnech na kapačkách. Kromě Lucíka, kterej mě tam navštěvoval každej den, mě přišli povzbudit i celá rodina u které bydlím a i Lucky rodinka. Fakt jsou tady super lidi. Přinesli mi plno ovoce a pití, vyměnili jsme si telefonní čísla a prý kdybych cokoliv potřeboval, ať se ozvu. Pomoc jsem opravdu brzy potřeboval, poněvadž před propuštěním z nemocnice jsem si musel zřídit GP (myslím, že to znamená General Practicioner). Je to v podstatě lékař za kterým jdete, když máte problém. Po propuštění z nemocnice jsem totiž předal nějaké papíry svému GP a ten se mnou teď moje zranění dolaďuje….:-) Vypadá to, že budu chodit ješte pár dní na převazy. Pokud se necítíte na to, že byste k lékaři došli, může za vámi přijít domů. Hustý co? A to nejlepší nakonec. Celá tahle procedura, co jsem prodělal a vlastně stále ještě prodělávám je ZDARMA. Neuvěřitelné. Bylo mi furt divné, že po mě nechtějí pojistku a tak. Tímto se vše vysvětlilo. National Healthcare je v Británii opravdu na vysoké úrovni.

Před mým odchodem do nemocnice jsem stihnul ještě odeslat Application Form do jedné společnosti na pozici IT HELPDESK ADMINISTRATOR a byl jsem pozván na pohovor. Volali mi zrovna když jsem byl v nemocnici. Interview naplánovali na čtvrtek, ale nakonec se mi to s nimi podařilo domluvit na pátek odpoledne. Snad už budu trošku víc v pohodě. Pořád žeru prášky proti bolesti a nemůžu pořádně sedět. Už se těšim, jak dorazim na pohovor, posaďte se prosím a já jim sdělím, že moc nemůžu sedět, případně v menší křeči……:-). Zatím neočekávám, že pohovor bude úspěšný, ale chci to absolvovat především kvůli nabrání zkušeností na další interview.

PS to Hercous: Kdyby ti náhodou volali a ptali se jakej jsem makáč, tak jim řekni, že toho moc nenamluvim, ani moc neposedim, ale že dělám za dva….:-)

Publikováno 18. 5. 2005 v rubrice Anglie

Komentáře k článku “Zase nemoc”