Pomalu se mi začíná vracet původní síla, a tak jsem se pustil do poslední fáze příprav na odjezd. Co asi zase zapomenu? Pokud se nestane nic neočekávaného, tak 20. dubna vyrážím z autobusového nádraží v Plzni směr Londýn. Zítra dojdu zařídit ještě poslední věc, což je zrušení zdravotního pojištění zde v ČR, takže doufám, že až takto učiním, nesejme mě hned po opuštění budovy VZP nějakej blbec na přechodu.
Jak jistě mnozí z vás vědí, na druhého dubna jsem měl naplánovaný odjezd do Londýna, nicméně neodjel jsem. Stala se poměrně kuriózní věc, která zapříčinila zpoždění mého odjezdu. Celou událost lze možná považovat za štěstí v neštěstí, ale vezměme to pěkně po pořádku.
Datum 9. března byl mým posledním dnem v mém, teď už minulém zaměstnání. V té době jsem měl již dávno poslanou žádost na pozici IT technika na dívčí školu v Londýně http://www.spgs.org a vzhledem k tomu, že první kola přijímacích pohovorů na tuto pozici se měla konat 11. března, už jsem ani nedoufal, že se mi někdo ozve. Nemalé však bylo moje překvapení, když mi kolem poledního začal zvonit mobilní telefon a při letmém pohledu na displej jsem se orosil. Číslo volaného začínalo sekvencí +44, takže bylo na první pohled zřejmé, že se jedná a telefonní hovor z Anglie. Velmi nervózně jsem hovor přijal a rychle si šel hledat místo s lepším signálem. Po několika okamžicích bylo zřejmé, že mi volají ze školy, kde jsem žádal o pracovní místo a byl jsem dotázán, zda-li budu schopen se 11. března dostavit na pohovor. Odpověděl jsem, že to možná bude problém, ale že zkusím udělat co se dá a ozvu se. Obratem jsem volal do Student Agency, kde jsem si zamluvil poslední místo v autobusu na 18.30 ještě téhož dne. Mailem jsem potvrdil, že přijímacího pohovoru se zúčastním a ve 14.00 jsem zmizel z práce.
Jmenuji se Petr Pabouček a zabývám se vývojem webů pro firmy a jednotlivce. Strávil jsem 2.5 roku v Anglii, kde jsem pracoval jako freelancer v oblasti web designu. Hovořím plynně anglicky a při své práci používám technologie HTML, CSS, PHP a MySQL...více o mně »