Computer Doctor
Vzhledem k tomu, že standardní cesta v hledání zaměstnání stále selhává, rozhodl jsem se pro menší experiment. Minulý týden jsem u Lucky rodinky úspěšně rozchodil domácí síť. Opět DSL router s WiFi a Eth rozhraními. Mělo to poměrně velký úspěch, poněvadž stávající situace vypadala následovně. Jedno PC s broadband připojením 1Mbit, druhé PC dial-up a nakonec notebook, který nebyl připojen k internetu vůbec. Všechny PC jsem tedy propojil do menší sítě a k internetu jsou nyní připojeny pomocí DSL routeru. Díky tomuto řešení není v současné době nutné připojovat žadný z počítačů pomocí vytáčeného připojení a ušetří se poměrně velká částka, kterou bylo nutné platit za dial-up (cca 80 liber měsíčně).
Tento týden jsem měl opět takový menší zásah, když jsem dával dohromady jedno PC, které mělo problém s broadbandem. Trošku jsem se u toho zapotil, ale nakonec jsem to dal dohromady…:-).
Dlouho jsem o sobě nedal vědět, protože posledních čtrnáct dní jsem měl poměrně dost práce. Jelikož na tenhle víkend předpověď počasí vypadala slibně, rozhodli jsme se vyzkoušet nový stan a spacáky v některém přímořském kempu. Nakonec jsme jako cíl naší výpravy vybrali kemp poblíž městečka Eastbourne. Byla to trefa do černého, poněvadž zrovna tento víkend zde měli dostaveníčko bikeři, surfaři, lidi na in-linech a podobný týpci, takže ve městě bylo poměrně živo a celkem bylo pořád na co koukat. Více se o této akci můžete dozvědět například na 
to you, happy birthday to you ……… tak touto typickou písní dnes popřála Lucíkovi rodinka vše nejlepší k jejím narozeninám. No vlastně toho bylo trošku více, až jsme se nestačili divit. Oslava narozenin byla poměrně velkolepá, jídlo výtečné..:-) Nejvíc nás ale dostalo, když došlo na předávání dárků. Rodinka zakoupila poměrně praktický dárek pro nás pro oba – stan + dva spacáky, abychom mohli v létě někam vyrazit. Super ne? Již delší dobu jsme mluvili o tom, že by bylo fajn pořídit si stan, takže jsme měli s dárku oba velikou radost.
Co je nového? Především začlo být v Londýně nechutný vedro. Trošku mi to připomíná jedno letní zkouškové období na koleji (myslím, že to bylo někdy v druháku), kdy jsem podobně jako teď vůbec nemohl v noci spát. Pravda, včera to bylo trošku lepší, poněvadž se u nás doma pořádala poměrně velká Bar-B-Que a byl mi pořád nabízen nějaký typický, anglický, letní drink. Na jméno si moc nevzpomínám, ale bylo to něco na způsob sangrie. Celkem to ušlo. Chtěl jsem se také s něčím vytasit, tak jsem sáhnul po železné zásobě rumu (Božkov) a namíchal výtečnou kolu s rumem…:-) Moc se to nechytlo, takže do přípravy „hnusného“ jídla jsem se už ani raději nepouštěl. Stejně jsem neměl všechny ingredience. Musel bych zřejmě použít nějakou náhražku a pak by se to nedalo jíst. Podobně jsme totiž už narazili při přípravě česnečky, když jsme neuváženě polévku ochutili různým anglickým kořením a pak se to moc nedalo. Lucka sice pořád tvrdila, že je to tou lžící másla, co jsem do té polívky hodil, ale tím to opravdu nebylo. Je to neuvěřitelné, ale sehnat tady třeba kmín, který chutná jako kmín, se opravdu nedá. To nemluvím o tom, že se mi při příravě podařilo zlikvidovat lis na česnek.
Vzhledem k tomu, že mám teď poměrně dost volného času, rozhodnul jsem se koncem minulého týdne konečně zřídit internetové připojení ke svému noťasu. Dlouhou dobu jsem váhal, jestli potřebný HW koupit na internetu nebo v obchodě, ale vzhledem k tomu, že v internetových obchodech byly k mání jen PCMCIA síťovky, které by si asi moc nerozuměli s mým Linuxem, koupil jsem nakonec potřebné vybavení v „kameném“ obchodě. Po menším pátrání na internetu jsem na druhém konci Londýna objevil obchod, možná lépe řečeno firmu, kde jsem později zakoupil WiFi PCMCIA síťovku ZCOM XI-325, která chodí v Linuxu naprosto bez problémů. Ve čtvrtek ráno jsem tedy vyrazil na sever Londýna a cesta mi zabrala asi 2,5 hodiny…..uffff. Firma byla poměrně dobře skovaná, ale po bližším prozkoumání štítků na zvoncích jsem si byl jist, že jsem na správném místě. Evidentně se ale nejednalo o firmu, která by měla zájem prodávat jednotlivé komponenty v menším množstvím, protože první na co se mě zeptali bylo, jestli už jsem u nich někdy něco kupoval. Sdělil jsem jim tedy, že nikoliv, ale že mám velký zájem objednat si jeden určitý typ síťové karty. Následovala otázka kolik si jich budu přát, načež jsem je uzemnil odpovědí, že pouze jednu….:-). Nakonec se mě ujal poměrně sympatický chlapík, který mi ochotně síťovku předvedl a za 23 liber byla moje.
Nevím jak je to možné, ale poslední dobou se na mě lepí jedna záhadnější choroba za druhou. Před mým odjezdem do Anglie to byly neštovice a teď ….ufffff… ani nevím jak to pojmenovat, ale tady to už přestává být sradna, protože nakonec jsem musel být hospitalizován v nemocnici a podstoupit menší operaci v plné narkóze. Vezměme to ale pěkně popořádku.
Tak mám za sebou další týden v Londýně. Měl jsem poměrně volno, poněvadž můj dosavadní zaměstnavatel pro mě neměl teďka žádnou práci, jelikož se dělaly nějaké úpravy na baráku, které bych asi nedal. Do práce jsem nastoupil až v pátek a myslím, že na nějakou dobu budu mít zas co dělat. Volného času jsem využil tak, že jsem zkoušel sehnat nějaký jobík v IT. Zaregistroval jsem se tedy v knihovně, kde je možné využívat denně internetového připojení, aniž byste museli něco platit. Je to ale časově omezené, takže denně můžete strávit na netu pouze jednu hodinu. Nicméně i to je celkem dostačující. Vyhledal jsem si několik inzerátů, doma si v klidu připravil emaily a druhý den jsem je rozeslal. Také jsem si vzal na mušku pár škol z okolí (většinou jsem vybíral nějaké školy s tragicky vypadající webovou prezentací) a jen tak zkusil nabídnout svoje služby. Zatím se ozvali jen z jedné školy, kde mi v emailu sdělili, že momentálně nikoho takového jako já nepotřebují, ale že jsem je celkem zaujal a případně mi dají vědět…:-) Takže nic moc.
Jelikož jsme měli s Luckou volný víkend, naplánovali jsme si menší výlet po Londýně. Prohlídku jsme zahájili na Greenwichi, kde jsme si vyzkoušeli, jaké to je stát na nultém poledníku (no, když to srovnám s tím výletem na Kokořín…:-)), prohlédli jsme si The Royal Observatory, kde je mimo jiné vystaveno plno důmyslných zařízení na určení pozice na Zemi. Je až neuvěřitelné, jaké systémy a principy dokáže člověk pochopit a vytvořit. Dále jsme na Greenwichi navštívili námořní muzeum, které jsme prolítli hodně rychle, poněvadž nás malinko tlačil čas. Vstup do muzeí je v Londýně zadarmo, což je poměrně sympatické. Není v podstatě žádný problém, když si chcete nějakou historku poslechnout v klidu ještě jednou…:-). Z Greenwiche jsme si to namířili přímo k Big Benu, kde jsme měli sraz s jedním mým spolužákem ze střední školy. V Londýně pobývá už od ledna, tak jsem z něj vytahnul nějaké rozumy a předal lahev rumu..:-) V této části města jsme zůstali po celý zbytek dne. Od Big Benu jsme si to namířili na Trafalgar Square, a jelikož jsem začínal mít ukrutný hlad a trošku mě pálili v kapse peníze..:-), rozhodli jsme se pro návštěvu nějaké restaurace.
Konečně mám chvilku abych mohl sepsat první příspěvek z Londýna. Vše se totiž odehrálo hrozně rychle a poměrně brzo po příjezdu jsem nastoupil do práce. Do Londýna jsem dorazil ve čtvrtek 21. dubna okolo jedenácté hodiny dopoledne. Bylo nádherně, tak jsme si šli s Lucíkem ještě sednout na terásku a dali si kafčo. Pak jsme s vypětím všech sil odtáhli moje objemná zavazadla a já jsem se ubytoval. Až do neděle jsem byl ubytován u Lucky v pokojíku, poněvadž můj byl ještě obsazený. K tomu se vrátím, ale až později.