BoUkova homepage

Nečekané zpoždění mého odjezdu

Jak jistě mnozí z vás vědí, na druhého dubna jsem měl naplánovaný odjezd do Londýna, nicméně neodjel jsem. Stala se poměrně kuriózní věc, která zapříčinila zpoždění mého odjezdu. Celou událost lze možná považovat za štěstí v neštěstí, ale vezměme to pěkně po pořádku.

Datum 9. března byl mým posledním dnem v mém, teď už minulém zaměstnání. V té době jsem měl již dávno poslanou žádost na pozici IT technika na dívčí školu v Londýně http://www.spgs­.org a vzhledem k tomu, že první kola přijímacích pohovorů na tuto pozici se měla konat 11. března, už jsem ani nedoufal, že se mi někdo ozve. Nemalé však bylo moje překvapení, když mi kolem poledního začal zvonit mobilní telefon a při letmém pohledu na displej jsem se orosil. Číslo volaného začínalo sekvencí +44, takže bylo na první pohled zřejmé, že se jedná a telefonní hovor z Anglie. Velmi nervózně jsem hovor přijal a rychle si šel hledat místo s lepším signálem. Po několika okamžicích bylo zřejmé, že mi volají ze školy, kde jsem žádal o pracovní místo a byl jsem dotázán, zda-li budu schopen se 11. března dostavit na pohovor. Odpověděl jsem, že to možná bude problém, ale že zkusím udělat co se dá a ozvu se. Obratem jsem volal do Student Agency, kde jsem si zamluvil poslední místo v autobusu na 18.30 ještě téhož dne. Mailem jsem potvrdil, že přijímacího pohovoru se zúčastním a ve 14.00 jsem zmizel z práce.

Nastala poměrně brutální honička, poněvadž bylo třeba dojít do Student Agency, zaplatit za lístek a zřídit si pojištění. Dále bylo třeba vyměnit nějaké peníze a rovněž jsem si musel koupit nějaké spodní prádlo, protože ten den jsem měl na sobě poslední čisté slipy a ponožky. Vlítnul jsem do Tesca a s úspěchem jsem po několika minutách hledání našel oddělení se spodním prádlem. Při výběru jsem se orientoval výhradně podle ceny a vůbec mi nedošlo, že musím koukat taky na velikost…:-) Slipy jsem trefil, ale u ponožek jsem se těžce seknul, takže po celou dobu, co jsem byl v Anglii jsem nosil ponožky s patou v půlce chodidla. Nebylo to ale zas až tak nepohodlné, jak se na první pohled může zdát.

Jelikož moje přítelkyně je už nějakou dobu v Anglii kde pracuje jako au-pair, bydlel jsem u ní. Jelikož má naprosto skvělou rodinu, nebyl s ubytováním žádný problém a okamžitě jsem byl jejími členy přijat. Nakonec to ale nebyla až zas taková výhra, jak se později ukázalo. Malá holčička, o kterou se moje přítelkyně stará měla v té době neštovice. Vzhledem k tomu, že se mi v dětství tato nemoc neuvěřitelným způsobem vyhýbala a já se nikdy nenakazil, přestože jsem několikrát pobýval v blízkosti lidí trpících touto chorobou, nabyl jsem dojmu, že jsem zřejmě proti této chorobě imunní. Tuto mojí domněnku potvrdila i má obvodní lékařka, tudíž jsem se vůbec neostýchal pohybovat se v blízkosti Holly.

V neděli kolem poledního jsem odjel z Victoria Station zpět do Čech. Cesta byla nesrovnatelně pohodlnější oproti cestě do Anglii, zejména díky tomu, že autobus byl poloprázdný a já jsem měl sedačku celou sám pro sebe. Po příjezdu do Čech jsem ještě podniknul několikadenní výlet do Ostravy, kde jsem se rozloučil s babičkou a dědou. Po příjezdu z Ostravy bylo nutné ještě vystěhovat poslední věci z mého pronajatého bytu v Plzni a byt předat. Bylo to trošku náročnější než jsem čekal, nicméně vše jsem zvládnul.

Tři dny před odjezdem jsem se ovšem ráno probudil se zvýšenou horečkou a osypanej nějakym hnusem, tak jsem okamžitě navštívil lékaře. Diagnóza byla jasná a bylo zřejmé, že do 2.dubna se to nezlepší a tudíž budu muset můj odjezd o několik dní odložit. Ano, byly to neštovice. Trošku mě mrzelo, že musím svůj odjezd odložit, nicméně při představě, že by tuta choroba u mě propukla až v Anglii se mi nálada trošku zlepšila. Teď už se cítím o poznání lépe a pokud všechno půjde tak jak doteďka, již brzo vypálim.

Publikováno 12. 4. 2005 v rubrice Anglie

Komentáře k článku “Nečekané zpoždění mého odjezdu”