BoUkova homepage

Babysitting – nevermore

Dnešním dnem jsem téměř dokončil rekonstrukci dalšího bytu, takže se opět pokusím pořádně opřít do hledání nějakého lukrativnějšího zaměstnání…..:-). Inzerátů jsem našel na internetu poměrně dost, tudíž se znovu dám do intenzivního rozesílání svého CV. Kvůli tomu ale tento příspěvek nepíši. V pátek jsem totiž absolvoval svůj první samostatný babysitting….:-). Málem jsem zkolaboval.

V pátek odpoledne mi volala Lucka, jestli bych nechtěl místo ní večer zajít do jedné rodinky pohlídat dva prcky. Roční holčička Alexandra a tříletý chlapeček, na jehož jméno si nepamatuji. Jelikož jsem se už několikrát s Luckou hlídaní dětí zúčastnil, věděl jsem, že jde většinou jenom o to koukat na televizi a pít u toho pivo….:-). To ovšem nebyl můj případ. Těšil jsem se, že se vyvalim u televize a ještě za to dostanu zaplaceno, takže jsem se v pátek dostavil před půl osmou k rodince na hlídání. Ze začátku šlo všechno podle plánu. Děti spali, rodinka mi nechala na sebe telefonický kontakt kdyby něco a vypravili se někam do restaurace. Já jsem se podle očekávání vyvalil na gauči a začal sledovat bednu. Asi půl hodinky to bylo v pohodě. Pak jsem ale zaslechl nějaký kňourání z dětského pokoje, což mě docela rozhodilo. Chvíli jsem vyčkával, jestli to malou náhodou nepřejde. Bohužel se tak nestalo…:-(. Potichu jsem vyběhnul nahoru, že skouknu co se děje. To byla ale velká chyba. Moje přítomnost totiž malou vůbec neuklidnila, ba právě naopak. Začla neskutečně ječet a vůbec to nevypadalo, že by hodlala přestat. Zavolal jsem Lucce, co mám jako dělat. Byl jsem totálně v hazlu. Poradila mi, ať skočim do kuchyně a dám jí mlíko a pak že by měla dát pokoj. Ale ouvej, mlíko došlo, takže jsem opět vyběhnul nahoru a vyndal malou z postele, aby nevzbudila tříletýho brášku, který by pravděpodobně začal ječet taky a to už bych asi opravdu neustál…:-). Běhal jsem tedy s malou dole po bytě, zkoušel vytahovat různé hračky, ale bylo to čím dál horší. Kroutila se jak had, řvala naprosto ukrutnym způsobem a vypadala, že každou chvíli vyskočí z kůže. Do toho se mohla ještě posrat nebo hodit šavli a to už by mě fakt vezli.

Nedalo se tedy nic dělat a musel jsem zavolat maminu. Sdělil jsem jí, že malá se vzbudila, neskutečně řve a že nemůžu najít žadný mlíko. Hrozně se mi omlouvala, že na mlíko zapomněla a ať jí zkusím dát sušenku. Sušenku malá samozřejmě vůbec nechtěla. Mamina ale okamžitě informovala sousedku o mém problému, takže za chvíli mi donesla džbánek mlíka. Malá jak jí viděla, tak se celkem uklidnila a šli jsme ohřát tu dobrotu….:-). Natankoval jsem tedy prckovi plnou lahvičku a sousedka na mě koukala, jestli jsem se náhodou nezbláznil…:-). Opět jsem si uvědomil, že nemohou servírovat jídlo podle mých měřítek a trošku jsem ulil…:-). Lahvičku s mlíkem jsem pak dal na chvíli do mikrovlnky a těšil se, že bude pokoj. Opět jsem se ale šeredně mýlil. Sousedka mi vrazila malou zpět do náruče, která začla opět příšerně ječet. To jí ale nijak neznepokojovalo a s přátelským See u later mě opustila.

Byl jsem v koncích. Lil ze mě pot, malá si mlíka ani nepotáhla a ječela. Pak ani nevim jak mě to napadlo, ale posadil jsem jí na gauč a předvedl jsem jí svůj mobilní telefon. Malá jak mávnutím kouzelného proutku přestala vřeštět a konečně se uklidnila. To byl balzám na uši i na duši slyšet jen tichoučké žvatlání…:-). Kolem desáté večer se vrátili rodiče a obdivovali, jak mám everything under control…:-). Říkali, že pro ně nechce nikdo hlídat a že jsem se to ustál fakt dobře. Prohodili jsme ještě pár slov a já jsem se v menším šoku odvalil do hospody.

Příště si podobnou akci velmi dobře rozmyslím.

Publikováno 25. 7. 2005 v rubrice Anglie

Komentáře k článku “Babysitting – nevermore”